Pohled z okna mi prozradí, že se venku setmělo. Pravděpodobně už bude pozdě, což možná vysvětluje, proč jsem tak vyřízená.

„Můžeme vyrazit, pánové?“ zeptám se. Caspian i Zeph bez řečí souhlasí. Krátce tátu obejmu a vyjdu z jeho kanceláře, přičemž obě víly mám v patách. Caspian udělá pár kroků přede mě a začne nás vést ke schodům. No to teda ne, to nehrozí. Nemám ani zdaleka dost energie na to, aby