Můj telefon ani jednou pořádně nezazvoní. Táta to zvedne okamžitě.

„Cass! Ty jsi doma? Jsi doma, že jo? Hned jsem tam,“ trvá na svém táta dřív, než stihnu aspoň pozdravit. Okamžitě propuknu v pláč. Přesně tohle jsem potřebovala slyšet – mého tátu, který se o mě strachuje jako vždycky. V pozadí hovoru slyším, jak někdo protestuje, zatímco si táta balí věci.

„Pane, ještě jsme nedokončili to— “ začne