Trvá to sotva patnáct vteřin, než někdo zaklepe na dveře. Předpokládám, že je to Caspian, a tak to ignoruju a zabořím hlavu hluboko pod polštáře.

„To není Caspian,“ ozve se Vivian. Zná mě až moc dobře. Vrávoravě dojdu ke dveřím a pustím ji dovnitř; okamžitě za námi zase otočím klíčem.

„Řekla jsem Gideonovi, ať jde domů. Mnoho psů, zajícova smrt a tak dál. A teď mi pověz: chceš brečet, hledat řešen