Odpoledne se vleče a s každou vteřinou, co je Caspian pryč, ve mně narůstá nevysvětlitelná hrůza. Slunce právě začíná zapadat, když si uvědomím, že Caspian už je skoro zpátky. Netuším, JAK to vím, ale jsem si stoprocentně jistá, že je blízko. Vyskočím na nohy a rozběhnu se ke vchodovým dveřím. Ani se neobtěžuju tátovi nebo kamarádům cokoli vysvětlovat – jak bych taky mohla? Vždyť ani sama nechápu,