Caspian se tiše přikrade a poklekne u mé postele. Podívá se mi do očí a povzdechne si. Ve tmě mu do obličeje vlastně nevidím, ale hádám, že jeho zrak je o něco lepší než můj. Momentálně mi to nevadí, vlastně je snazší, když na něj nevidím.

„Doufal jsem, že spíš,“ zašeptá.

Neodpovím, jen neurčitě a rozpačitě pokrčím rameny. Nechci přílišným pohybem probudit Vivian.

„Vím, že na rozhovor se mnou ješt