Mezi bdělou realitou a astrální sférou proklouznu během jediného úderu srdce. Vteřinu mám mysl zabořenou v učebnicích a třídím taxonomii hlubokomořských bezobratlých. A v další už jsem to já, koho pohlcuje drtivá propast.

Někdy je hluboký oceán ledový a vrhá mě do temných vod stovky stop pod hladinu, kde umírá veškeré sluneční světlo. V poslední době jsou však mé sny mnohem žhavější. Voda kolem mě houstne a těžkne. Plíce se mi vzpínají, lapají po překotných, zoufalých nádeších, jako by se pokoušely vytáhnout kyslík z naprostého prázdna. Kůži mi potahuje kluzká vrstva horka, která rozpouští mrazivý hlubokomořský proud a balí mě do dusivého tepla.

Ať už je oceán ledový jako břitva, nebo spalující, on na mě ve tmě čeká pokaždé.

On je vrcholový predátor. Já jsem kořist.

K přepadení dojde ve zlomku vteřiny. Právě když mi plíce hoří a já se začínám vzdávat tonoucím hlubinám, zhmotní se ve vodě masivní stín. Vyzařuje slabou, bioluminiscenční záři a její tlumené světlo vykresluje mohutné obrysy jeho širokého, svalnatého hrudníku a nekonečnou délku silného ocasu. Zabírá celý oceán. Je nade mnou, pode mnou a obklopuje mě ze všech stran zároveň.

Do mého zmítajícího se těla narazí tvrdá stěna z pevných, vlnících se svalů. Obrovská délka jeho ocasu se mi obtočí kolem pasu a sevře se jako svěrák, takže mě uzamkne na místě. Nemohu se ani pohnout. Než mi panika stačí úplně ochromit mysl, jeho ústa tvrdě dopadnou na má. Jeho rty jsou náročné a vláčné. V okamžiku, kdy se spojíme, mi z plic vyprchá dusivá slaná voda. Vstupuje do mě jeho dech. Hltavě a zhluboka se napiji jeho vzduchu; chutná sytěji a opojněji než cokoli, co jsem kdy vdechla na souši.

Jeho jazyk vnikne do mých úst. Donutí mě otevřít se víc a vklouzne hluboko, aby mě ochutnal. Ta naprostá dominance jeho polibku zažehne v mém hrudníku zběsilou jiskru. Obejmu pažemi silný, hladký sloup jeho krku a prsty vpletu do jeho tmavých, ve vodě se vznášejících vlasů. Oplácím mu polibek se zoufalým hladem. Chutná po surové mořské soli a temné touze.

Jeho ústa opouštějí mé rty a stékají mokrou cestou po mém hrdle. Jazykem mi přejíždí přímo po chvějícím se tepu. Vím, že cítí, jak mi srdce divoce a nekontrolovatelně bije. Kolem krku se mi ovinou masivní prsty s drápy. Sevření je pevné, drží mě nehybně a tiše mě vyzývá, abych se pokusila uniknout. Vím, že se osvobodit nedokážu, ale v hloubi duše se mi usazuje ještě temnější pravda. I kdybych od něj utéct mohla, rozhodla bych se zůstat.

V jeho hrudi zaduní hluboký, vibrující zvuk, na pomezí divokého zavrčení a hadího syčení. Pak se voda prudce pohne.

Letím temnotou. Nevidím jeho dráhu ani necítím, jak se o nás tříští proud. Jednoduše vleče mé tělo propastí, jako bych nevážila vůbec nic. Zničehonic se přede mnou objeví zubatý povrch skalní stěny. Narazí mými zády do podmořského příkopu. Náraz mi rozechvěje zuby a vyrazí mi vypůjčený dech přímo z plic.

Nohy mám v obraně pevně stisknuté k sobě. K jejich rozevření nepoužije ruce. Místo toho se mezi má kolena vklíní tlustá, šupinatá hmota jeho ocasu a násilím roztáhne má stehna doširoka. Svou spodní polovinou mi drží nohy od sebe, tiskne mě ke kameni a ruce má volné, aby si mohl přivlastnit mé tělo.

Jeho dotyky jsou divoké a drsné. Velké dlaně mi kloužou po mokrých stehnech a rozevírají mi nohy ještě víc, aby odhalily mé zranitelné lůno. Přitisknutá ke skále ztuhnu, jakmile se jeho ústa snesou níž. Jeho jazyk razí spalující cestu od mé ztvrdlé bradavky přes střed břicha až dolů.

Závity jeho ocasu se utahují kolem mého trupu, mačkají mi žebra, až sotva popadám dech. Z jeho hrudi vycházejí hluboké, rytmické vibrace. To monstrum si můj bezmocný boj užívá. Má bolest a panika sytí jeho vzrušení. Jeho temné potěšení na oplátku zažehuje hluboko v mé mysli chaotickou, bezuzdnou poddajnost. Chci se vzdát. Chci se odevzdat jeho obludné vůli a nechat toho tvora, aby mým tělem ukojil svou syrovou chtíč.

Jeho ústa mě najdou. Vlhký jazyk mi přejede přes klitoris a dráždí zduřelé nervové zakončení lehoučkým dotekem, který přiměje mé boky instinktivně vystřelit proti jeho sevření.

Bez varování pohne čelistí. Ostré zuby se mi zaryjí hluboko do měkkého masa vnitřního stehna. Pevně se zakousne.

Zavřísknu do vody. Náhlý záchvat agonie mi vhrkne do očí horké slzy, ale bolest trvá jen vteřinu. Jeho jazyk okamžitě vyrazí kupředu, aby ránu utišil, a slízne pohmožděnou kůži. Nepřirozený, prudký příval rozkoše smete veškerou bolest a zanechá mě roztřesenou a zoufale toužící po dalším.

Vrací svou pozornost k mému středu. Jazykem proniká hluboko do mé vlhkosti, zkoumá mé kluzké záhyby a pak nosem znovu zavadí o můj klitoris. Svaly se mi pevně stáhnou. Spojení vytříbené bolesti a drtivé rozkoše mě dohání na samou hranu. Hluboko v břiše se mi kroutí horko. Vím, že vyvrcholení už dlouho neudržím, ale mé uvolnění nepatří mně. Jsem jeho hračka. Moje rozkoš je pouhým vedlejším produktem jeho hladu a já nedojdu uspokojení, dokud mi to nedovolí.

Mohutné svaly jeho ocasu se pohnou proti mým nohám a rozvinou se právě natolik, aby se jeho horní polovina těla mohla vztyčit nad mou.

Jeho tlustý, pulzující úd mi vklouzne mezi mokrá stehna. Ještě do mě nevniká. Místo toho tře masivní, pevnou délku svého údu přímo o mé kluzké stydké pysky. Z hrdla se mu vydere hrdelní zasténání, jak přiráží k mému tělu zvenčí a obaluje svůj dřík mým těžkým vzrušením.

Zasténám do temné vody. Tření vysílá divoké jiskry mými nervovými zakončeními. Potřebuji ho mít v sobě. Potřebuji cítit to brutální napnutí, jak naplňuje mé tělo. Dál mě dráždí, krouží boky a tře těžký úd přímo o můj zduřelý klitoris, na což mé lůno odpovídá další vlhkostí. Mokré horko mezi mýma nohama se stává nesnesitelným.

Nerozumím té prvotní přitažlivosti, která mě k tomuto tvoru vábí, ale zoufale toužím po pocitu, jak mě roztahuje a dokonává toto zběsilé páření. Tělo mám napjaté jako tětivu luku. Jeho úd pulzuje horkem a těžkostí u mého vchodu, chvěje se stejnou zběsilou potřebou, jaká pohlcuje mě. Je to jen otázka času.

Uchopí mě za boky, dokonale nás srovná a vrazí svůj tlustý úd kupředu, aby do mě vnikl—

„Tesso? Tesso!“

Prudce se probudím. Oči se mi rozletí do oslepujícího zářivkového světla koupelny.

Ležím bezvládně na studených, tvrdých dlaždicích sprchového koutu. Na obličej mi nemilosrdně bubnuje voda. Dezorientovaná a lapající po dechu zamrkám přes hustou vodní tříšť a spatřím svou spolubydlící, která se nade mnou sklání s vytřeštěnýma, vyděšenýma očima.

„Tesso! Jsi v pořádku? Slyšela jsem ránu a našla dveře dokořán.“ Chloe neurčitě ukáže na vodu stékající po mém třesoucím se těle a nervózně, bezdeše se zasměje.

Ve tvářích mi vzplane prudké horko. Vyškrábu se do sedu a pohlédnu na své nahé tělo. Zběsile zkoumám kůži a čekám, že uvidím kruh fialových modřin od drsné skalní stěny nebo stopy po zubech na vnitřní straně stehna. V mém středu stále pulzuje těžká, bolavá vlhkost. Stále cítím přízračný tlak jeho tvrdého údu, jak se tře o mé stydké pysky. Upřímně řečeno čekám, že najdu vlastní ruce vklíněné mezi stehny, jak se snažím dohnat vyvrcholení, které mi odepřel. Nebylo by to poprvé, co jsem se po takovém snu probudila s rukou mezi nohama.

Ale nikde není žádná krev. Žádné modřiny. Až na hluboký, tmavý ruměnec pokrývající mou olivovou kůži a napnuté bradavky tvrdé jako kamínky neexistuje jediný fyzický důkaz o existenci mořského muže. Jako vždy se to monstrum stáhlo zpět do černých hlubin mého podvědomí.

Chloe se natáhne kolem mě, otočí kohoutkem a zastaví vodu. Vezme z věšáku ručník a pomůže mému třesoucímu se tělu na nohy.

„Asi jsem jen uklouzla a omdlela,“ zamumlám rychle na omluvu a připadám si směšně. Byla jsem tak ztracená v divokém žáru té fantazie, že jsem se ve sprše musela zhroutit a praštit se do hlavy o dlaždičky.

Chloe mi o vine ručník kolem ramen a přitiskne mi hřbet své chladné ruky na čelo. Zmlaskne jako zkušený lékař.

„Fakt doufám, že na tebe neleze nějaká chřipka. To by ti ten výlet pěkně zavařilo.“

„Výlet?“ civím na ni nepřítomně.

Můj mozek je stále ponořený v hlubinách oceánu. Má mysl si stále přehrává vzpomínku na tesáky zarývající se do mé kůže, škrábání drsných šupin o má stehna a těžké horko jeho údu přitisknutého tak blízko k mému lůnu, kvůli němuž jsem byla každou vteřinou vlhčí a rozpálenější.

Chloe mi prudce zamává rukou před obličejem a strhne mou pozornost zpět do stísněné koupelny. Zamračí se a vrazí si ruce v bok.

„Haló, Tesso, vnímáš mě? Jak jako jaký výlet? Přece ta jediná expedice, na kterou čekáš celou svou akademickou dráhu. Cesta, na které stavíš celou svou diplomku.“

Mlha v mé hlavě se konečně rozplyne. Ramena mi ztuhnou, jak na mě dopadne realita. Nechápu, jak jsem na to mohla zapomenout, i v tom omámeném dozvuku onoho snu.

Těžce si povzdechnu, žaludek se mi propadne a sevře úplně jiným druhem úzkosti. „Aha. Jižní Pacifik.“

Chloe zajásá a její starost se okamžitě promění v nadšenou energii. „Zatraceně že jo, Jižní Pacifik! Takže se okamžitě seber, holka. Čekají tě mořské panny!“

Má pravdu. Tohle je moje realita. Jsem studentkou námořní kryptobiologie a tohle je životní výzkumná příležitost. Zoufalá sázka na jednu kartu, která buď vystřelí vzhůru, nebo pohřbí kariéru půlctuctu seriózních vědců – a já mám to štěstí, že jsem mezi nimi. Máme jediný cíl a sázky už nemohou být vyšší. Plujeme do nezmapovaných vod, abychom našli nezvratný důkaz o existenci inteligentního podmořského druhu – objev, který natrvalo přepíše evoluční strom lidstva.

Vůbec o nic nejde.

Právě se chystám vydat na vyčerpávající fyzickou výpravu s obrovským rizikem, abych vystopovala přesně toho tvora, který ovládá mé nejtemnější a nejzvrácenější noční můry. Zbytek mého života oficiálně začíná zítra ráno.

A já ještě ani nezačala balit.