Dřu si ústa hrubým ručníkem, dokud nemám rty odřené a nepálí mě. Kyselá chuť Mickova jazyka po zvětralém nikotinu mi stále leží na patře. Zírám na zamčené dveře kajuty a hrudník se mi zvedá chladným, potlačovaným vztekem. Tomu arogantnímu parchantovi jsem slíbila, že k mořskému muži sama nepůjdu. Každé slovo byla lež.

Sednu si na okraj pryčny a vytáhnu telefon. Chabá lodní Wi-Fi se připojí k bezpečnostním kamerám rozmístěným na zádi. Na zrnitém záznamu sleduji, jak posádka vleče masivní tělo mořského muže v bezvědomí do čerstvě připravené akrylové vestavné nádrže. Středně velký bazén je zabudovaný přímo do paluby a vybavený oxigenátorem. Jeho provoz je otrava, ale dává mu prostor k dýchání.

Při pohledu na obrazovku na mě dolehne má izolace. Jsem jediná žena na této expedici. S Willem a ostatními kluky většinou vycházím dobře. Pijeme levné pivo a stěžujeme si na Mickovu tyranii. Jenže tady venku, odříznutí od světa na širém oceánu, univerzitní pravidla neexistují. Moji kolegové jsou zbabělci. Vidí, jak mě Mick zahání do kouta, vidí, jak na mě sahá, a raději se dívají jinam.

Mickova sexuální arogance přerostla v něco nebezpečného. Nález tohoto mořského muže v něm zažehl temný, chamtivý plamen. Věří, že polapení tohoto tvora z něj dělá boha a dává mu právo vzít si cokoli, co se mu zachce. A on mě chce ojet. Dnes večer mi to dal bolestně jasně najevo. Vím, že nikdo z kluků nezasáhne, aby mě zachránil, pokud se mi vloupe do pokoje. Jsem v tom sama.

Hodiny sleduji záběry z kamery. Posádka dokončí přesun, zajistí nádrž a zamíří dolů do jídelny pít. Poslouchám bujarý křik, který se rozléhá trupem lodi. Čekám, dokud smích neutichne, dokud neodumřou těžké kroky a loď nepohltí hluboká noc. Když se chodbami rozhostí absolutní ticho, odemknu dveře.

Vykouznu z kajuty a jako duch propluji potemnělými chodbami. Bouře pominula a zanechala po sobě vytrvalé, studené mrholení. Vyjdu na zadní palubu. Noční vzduch mě štípe do kůže. Obloha je nekonečnou plochou inkoustové černi, posetou hvězdami. Jediným zvukem je neúnavné narážení oceánu do trupu lodi. Plížím se k vestavné nádrži. Tep mi naráží do žeber, poháněný plíživou hrůzou a prudkým očekáváním.

Dojdu k okraji bazénu a pohlédnu dolů. Mořský muž je vzhůru.

Ticho se vznáší v temné vodě. Jeho bezedné černé oči se zabodnou do mých vteřinu poté, co se objevím v zorném poli. Nezmítá se ani nepanikaří. Jen mě pozoruje. Těžká, zneklidňující váha jeho pohledu mě na okamžik ochromí. Je to uhrančivý, inteligentní zrak, který mě k sobě vábí navzdory záchvatu strachu, jenž mi hlodá v útrobách.

Pak mi zrak padne na pomalý vír tmavé červeně. Kolem jeho pravé paže kalí vodu krev. Přistoupím blíž a žaludek se mi propadne. Masivní, zubatou ránou má rozervané maso i šupiny na předloktí. Hluboké šrámy odhalují svaly na kost. Okraje potrhané kůže jsou oteklé a roní karmín. Ten srpkovitý tvar je nezaměnitelný. Kousnutí od žraloka. Žralok se musel pevně zakousnout a vytrhnout z něj zuby kus masa.

Jak si toho Mick a posádka nemohli všimnout? Hruď mě zabolí prudkým záchvěvem soucitu. Nemohu ho nechat krvácet. Musím tu ránu vyčistit. Zhluboka se nadechnu, abych uklidnila nervy, a rozhodnu se to divoké zranění ošetřit. Ruce se mi třesou, když odrazím kovové západky a pomalu odtlačím těžké víko.

Mořský muž sleduje každý můj pohyb. Prudce vyplave k jedné straně nádrže a měří si mě intenzivní, ostražitou nedůvěrou.

Hlas udržuji v tichém, chvějivém šepotu: „Prosím. Chci ti pomoct.“

Hladina se prolomí. Z nádrže se vynoří jeho široká, svalnatá horní polovina těla. Po měňavých šupinách stéká voda a zachycuje ostré světlo palubních lamp. Tmavé vlasy má uhlazené a spletené jako chaluhy, přilepené k mohutným ramenům.

Zatají se mi dech. Zasáhne mě vlna posvátného úžasu. Ve svitu měsíce je jeho mužská krása zdrcující. Má ostře řezanou čelist, vysoké lícní kosti a plné, měkké rty, lehce pootevřené, jak nasává chladný vzduch. Vypadá divoce, nebezpečně a nádherně. Vzduch mezi námi ztěžkne pronikavou vůní slané vody.

Jeho skutečná přítomnost způsobí, že zavrávorám. Udělám ukvapený krok vzad. Gumová podrážka se mi smekne na kluzkém místě mokré paluby. Ztratím rovnováhu. Nohy mi vyletí do vzduchu a já tvrdě dopadnu na záda. Náraz mi vyrazí dech z plic.

Než stihnu lapnout po vzduchu, z nádrže vystřelí mokrá ruka a obemkne mou nohu. Jeho stisk je svěrákem ze železa a chladných svalů. Vydám ze sebe přiškrcený výkřik, jak zatáhne. Použije mou nohu jako kotvu a vytáhne své těžké tělo přes okraj akrylové nádrže.

S děsivou, predátorskou ladností se vysouká na palubu. Přitáhne se přímo mezi mé roztažené nohy. Silné boky posune dopředu, až má svůj silný, šupinatý trup přímo u mého rozkroku. Přišpendlí mě na místě a těžkou spodní část těla si opře přímo o můj pas.

Žilami se mi rozlije prudká hrůza. Vteřinu se ve slepé panice zmítám, rukama plácám o studenou, mokrou palubu. Prsty zavadím o tvrdý plast. Uspávací pistole. Chytím rukojeť, trhnu jí nahoru a namířím hlaveň přímo na jeho širokou hruď.

Ani neucukne. Zastaví se, tělem intimně přitisknutý k mému podbřišku. Svou těžkou váhu složí přímo mezi má stehna. Zvedne hlavu a z mokrých vlasů mu na mou košili kape studená voda. Černočerné oči se zabodnou do mých. Prvotní hlad v jeho pohledu je dusivý.

„Chci ti pomoct. Prosím.“ Hlas se mi chvěje, jak ze mě ta slova padají.

Na má slova nereaguje. Nemrká. Svět se smrskne jen na nás dva. Chladná vlhkost paluby mi prosakuje skrz oblečení. Noc je mrtvolně tichá, až na zběsilé bušení mého srdce a vzdálené volání mořského ptáka.

Hledím přes hlaveň zbraně a smysl jeho pohledu mi v mozku konečně sepne. Prst se mi na spoušti třese. Okamžitě si uvědomím, že se na mě nedívá jako na čerstvou kořist. Ten hlad v jeho očích není o krmení. Je hluboce sexuální.

Zírá na mě naprosto stejně jako Mick. Dívá se na mě, jako by mě chtěl ojet. Chce si přivlastnit mé tělo a pohřbít se hluboko ve mně. Ta ryzí, predátorská touha, která z něj sálá, je hmatatelná. Je to syrové, animální bažení, které nenechává prostor pro pochyby.

Myslí mi probleskne křik, ať vystřelím. Pud sebezáchovy ode mě vyžaduje, abych vypálila šipku, shodila jeho těžké tělo ze svého rozkroku a utekla. Jenže já se nehnu.

Přímo mezi nohama, přesně tam, kde na mě tlačí jeho tělo, se mi rozlije temná, matoucí vlna horka. Kůže mi zahoří. Dech se mi zkrátí. Zírám do očí smrtícímu cizímu monstru, které mě chce pohltit tím nejmasitějším možným způsobem. Měla bych cítit odpor. Měl by se mi zvedat žaludek, přesně jako u Micka.

Místo toho se mi lůno pevně stáhne. Kalhotky mám už teď zvlhlé kluzkým vzrušením. Erotické napětí je jako odhalený drát jiskřící na mé kůži. Ležím přišpendlená pod jeho svalnatým tělem, nohy pro něj doširoka rozevřené, tisknu mu nabitou zbraň na hruď a jsem naprosto ochromená tím, jak zoufale moc mě to vzrušuje.