Šipka ho zasáhne přímo do středu jeho klesající masy. Okamžitě se vzepne dozadu a jeho mohutné tělo se ve vzduchu zkroutí. Z hrdla se mu vydere hrdelní zvuk, který otřásá kostmi a rozléhá se tak hlasitě, až mi po páteři projede prudký mráz. Bouře venku dál běsní a vrhá blesky, které po kluzké palubě lodi malují děsivé, chaotické stíny.

Ztratí rovnováhu a sklouzne pozpátku přes okraj akrylátové nádrže. Jeho silné tělo vytlačí vodu s obrovským šplouchnutím. Tím ale noční můra nekončí. Jeho ostré drápy stále svírají mé lýtko jako svěrák. Jak ho sedativum nutí upadnout do bezvědomí, jeho mrtvá váha mě stáhne přímo přes okraj.

Podtrhne mi to nohy. Ledová voda mě celou pohltí a zasáhne mě jako fyzická rána. Šok z pádu do vody mi vyrazí všechen dech z plic. Zmítám sebou v chladné tmě, kopu a škrábu do vody, ale jeho stisk zůstává neoblomný. Klesáme rychleji a hlouběji. Matně osvětlené stěny nádrže se kolem nás uzavírají jako vodní hrobka.

Tvrdě narazíme na dno. Znehybněný tvor mě přišpendlí naplocho k podlaze nádrže. Samotná tíha jeho mohutného těla mi tlačí na hruď a vězní mě pod ním. V mysli mi vzplane dusivá panika. Plíce mi křičí po kyslíku. Ledová voda umrtvuje mé třesoucí se končetiny. Vzdálený řev lodních motorů a tlumené hřmění bouře vytvářejí skrze hustou kapalinu surreálnou, děsivou past.

Bojuji s drtivým nutkáním hyperventilovat. Přinutím se vzpomenout si na svůj potápěčský výcvik. V temné vodě zavřu oči a vytěsním děsivou realitu vrcholového predátora, který mě drtí. V duchu si procházím nouzové postupy, které jsem cvičila nesčetněkrát. Pomalu znovu získávám kontrolu. Přestanu sebou házet. Přinutím svůj zběsilý tep zpomalit a šetřím poslední zbytky kyslíku v pálících plicích. Musím jen počkat, až sedativum ochromí jeho svaly.

Vteřiny se vlečou jako věčnost. Konečně ucítím, jak jeho stisk na mém lýtku povoluje. Jeho silné prsty ochabnou.

Využiji toho okamžiku. Vyškubnu nohu, opřu se bosýma nohama o dno nádrže a ze všech sil se odrazím vzhůru. Rukama zběsile hrabu ve vodě. Hladina vypadá neskutečně daleko, osvětlená jen slabou, mihotavou září palubních světel. Hruď mám v jednom ohni. Na okraji zorného pole mi tančí černé mžitky. S posledním zoufalým tempem prorazím hladinu.

Zalapám po dechu a plnými doušky nasávám kyslík. Silně se rozkašlu a vyvrhuji odporně chutnající slanou vodu, kterou jsem spolkla při pádu.

Přetáhnu své těžké, třesoucí se tělo přes okraj sklolaminátové nádrže a zhroutím se na kluzkou palubu. Opřu si ruce o kolena, hlavu svěsím dolů a zhluboka, přerývaně dýchám. Končetiny se mi třesou vyčerpáním, ale mysl se mi motá z něčeho mnohem nebezpečnějšího, než bylo málem utonutí.

Žaludek se mi stáhne vlnou ponížení. Mé tělo je po tom intenzivním orálním sexu stále přecitlivělé. V klitorisu mi tepe doznívající bolest jako křiklavá připomínka jeho těžké hlavy sevřené mezi mými stehny, jeho horkých úst a neúnavného jazyka, které mě jen před několika okamžiky dohnaly k drtivému orgasmu. Můj rozkrok je kluzký a zduřelý, odhalený a odřený z jeho brutální pozornosti. Pevně semknu víčka a snažím se zapudit vzpomínku na své vlastní zoufalé sténání a na to, jak jsem mu tlačila vagínu k obličeji.

Přinutím se k duševnímu odstupu. Musím si to v hlavě oddělit. Z biologického hlediska reagoval mořský muž na základě prvotního instinktu. Přitahoval ho pach mého nechtěného vzrušení, stejně jako žraloka přitahuje čerstvá krev ve vodě. Ta myšlenka mi po páteři vyšle nový druh mrazení, v němž se mísí hrůza se zvráceným vzrušením.

Jenže já si nemohu dovolit být obětí a už vůbec si nemohu dovolit být jeho povolnou družkou. Jsem vedoucí výzkumnicí této expedice.

Zamumlám si pod nosem ochraptělým hlasem: „Oklepej se z toho, Tesso. Začni se sakra chovat jako vědkyně.“

Mé džíny jsou promáčené, těžké a nepříjemně se mi lepí na nohy. Stáhnu je dolů a skopnu ze sebe, takže zůstanu jen v podprsence a kalhotkách. Studený noční vzduch mě štípe do mokré kůže, ale nevšímám si toho. Rychle přeběhnu k nejbližšímu potápěčskému boxu připevněnému k přepážce. Prudce ho otevřu a popadnu odolnou lékárničku. Kolem úst si upevním miniaturní potápěčský respirátor a pevně se zakousnu do gumového náustku.

Zarazím se, když mi pohled padne na bezpečnostní schránku uvnitř bedny. Otevřu ji a vezmu si náhradní injekční stříkačku. Je naplněná speciálním koktejlem – sedativem mnohem silnějším, než jaké momentálně koluje v uspávacích šipkách. Je to přesně ta směs, kterou mi Mick nařídil mořskému muži píchnout, když jsme ho poprvé chytili do sítě. Vím, že tahle dávka ho znehybní až do rána, pokud se věci znovu zvrtnou.

Zírám na smrtící jehlu ve své ruce. Je to poslední možnost. Chci vybudovat důvěru, ne navázat vztah založený na strachu a vynucené poslušnosti. Vzpomenu si ale na ten divoký, nepříčetný pohled v jeho očích barvy magmatu těsně předtím, než se na mě vrhl. Bezpečně zasunu stříkačku za lem kalhotek.

Musím mu ošetřit tu hlubokou tržnou ránu na paži. Nemohu dopustit, aby infekce ohrozila tento exemplář.

Zhluboka se nadechnu a skočím rovnou zpátky do studené nádrže.

Ledová voda mě okamžitě obklopí. Kopu nohama a plavu přímo ke dnu, kde nehybně leží mohutný mořský muž. Oči má pevně zavřené, jeho ostré, řezané rysy jsou v hlubokém spánku uvolněné. Zblízka, bez hrozby násilí, vypadá téměř mírumilovně. Z téměř neznatelných žaber, které se táhnou po obou stranách jeho silného krku, unikají slabé pramínky drobných vzduchových bublinek.

Připomenu si svou roli. Jsem vědkyně pozorující vrcholového predátora. To, co se stalo na palubě, bylo sexuální, ano, ale zařazuji si to jako shodu okolností – přirozený, chaotický vedlejší produkt střetu dvou odlišných druhů. Co já vím, agresivní orální stimulace může být mezi mořskými lidmi běžným pozdravem. Pokud bych v jeho činech hledala něco hluboce osobního nebo romantického, byla bych přesně tou bláhovou, dětinskou amatérkou, za jakou mě Mick označuje.

Obrním se odvahou a klesnu ve vodě níž. Přehodím nohu přes jeho mohutný trup a obkročmo se mu usadím na bocích. Bosá chodidla pevně zaháknu pod olověně těžkou, svalnatou váhu jeho ocasu, abych se ukotvila proti mírnému proudu v nádrži. Předkloním se, přitáhnu si lékárničku a prohlédnu si rozervanou ránu na jeho předloktí.

Šokuje mě a zároveň fascinuje zjištění, že rána přestala krvácet. Jeho krev musí mít pokročilé srážlivé vlastnosti. Nebo to snad způsobují jeho sliny, podobně jako u suchozemských savců? Předtím si ránu olizoval.

Můj pohled zabloudí ke královským, ostře řezaným rysům jeho tváře. Pod vodou získává jeho olivová kůže téměř perleťový, zářivý lesk. Přistihnu se, že na něj zírám. Kolik je v tobě ze mě? ptám se v duchu. A kolik z tebe je naprosté monstrum?

Holými prsty jemně přejedu po živých okrajích tržné rány. Hluboko uvnitř roztržené tkáně nahmatám něco tvrdého a nepřirozeného. Vytáhnu z lékárničky ocelovou pinzetu a zanořím ji do rány. Pevným tahem cizí předmět vyprostím. Zvednu ho proti tlumenému světlu.

Je to obrovský, vroubkovaný zub.

Těžké tělo mořského muže pode mnou prudce škubne. Srdce mi divoce narazí do žeber. Sedativum z jediné šipky nebylo pro jeho metabolismus ani zdaleka dost silné. Odchyceným predátorům obvykle chvíli trvá, než ze sebe setřesou chemické obluzení, ale u něj žádný malátný přechod nenastává.

Je ve střehu ve zlomku vteřiny.

Jeho uhlově černé oči se prudce otevřou. Než stihnu vůbec ucuknout, jeho mohutná ruka vystřelí a dlouhé prsty s plovacími blánami a ostrými drápy se mi pevně ovinou kolem krku. Nestiskne ho tak, aby mi rozdrtil průdušnici, ale hrozba je naprostá.

Zareaguji čistě na základě pudu sebezáchovy. Vytrhnu silnou stříkačku zpoza lemu kalhotek a zvednu jehlu vysoko nad jeho odhalený krk, připravená zabodnout mu ji do žíly.

Oba ztuhneme. Smrtící, tichý pat na dně nádrže. Z respirátoru mi uniknou drobné bublinky, jak se mi zadrhne dech.

Jeho tmavé oči se upřou na stříkačku. V zorničkách mu vzplane záře připomínající magma. Poznává ten lékařský nástroj a jasně chápe hrozbu, kterou představuje. Divoká agrese v jeho tváři se změní v chladný, vypočítavý pohled. Pomalu, rozvážně spustí paži a uvolní děsivý stisk na mém krku.

Obezřetně si jeden druhého měříme skrze vodu. V uších mi ohlušujícím a zběsilým tempem buší krev.

Dávám si pozor, abych neudělala žádný prudký pohyb, který by mohl spustit jeho dravé reflexy, a zvednu zakrvácený zub sevřený v pinzetě. Pokud se nemýlím – a mé akademické výsledky dokazují, že v mořské biologii se obvykle nemýlím –, je to stolička žraloka bílého.

Jeho tmavé oči sklouznou k poraněné paži, pak nahoru k zubu a nakonec k mé tváři. Koutek úst mu cukne směrem vzhůru. Ušklíbne se. Je to děsivě lidský, arogantní výraz. Aniž by přerušil oční kontakt, zvedne mohutnou ruku a poplácá se po plochém, silně osvaleném břiše.

Za maskou se mi nevěřícně rozšíří oči. On sežral žraloka bílého.

Pozoruhodné je, že to na jeho anatomii není vůbec znát. Břicho má pokryté silnými, vyrýsovanými svaly, tvrdými jako kámen, a po pozření tak velkého zvířete ho nemá ani v nejmenším nafouklé. Je to biologický zázrak, skutečný vrcholový predátor, který loví monstra z hlubin.

Bez přemýšlení, poháněná oslepující vědeckou zvědavostí, která přehluší můj strach, natáhnu ruku. Přitisknu dlaň naplocho k jeho břichu a přejedu přesně po místě, kde by měl pupík, kdyby byl člověk. Textura se okamžitě mění. Hladká, teplá kůže postupně přechází v drsné, silně opancéřované červenočerné šupiny.

Ve vteřině, kdy se má kůže dotkne jeho šupin, začne vodou kolem nás vibrovat nízké, intenzivní dunění. Je to hluboká infrazvuková frekvence, ze které mi drkocají zuby a která mi rezonuje přímo v hrudním koši. Prudce zvednu hlavu. Zběsile se rozhlížím po temné nádrži a hledám zdroj toho mechanického zvuku.

Právě když začnu ruku stahovat zpět, jeho mohutná dlaň znovu vystřelí. Popadne mě za zápěstí v sevření, ze kterého není úniku.

Prudce stočím pohled zpět k jeho tváři a příliš pozdě si uvědomím, že to infrazvukové dunění vychází přímo z hloubi jeho mohutné hrudi. Je to předení. Dominantní, teritoriální vibrace vyžadující pozornost. Jeho uhlově černé oči jsou upřené do mých a plane v nich tentýž temný, stravující hlad jako nahoře na palubě.

Ať už mezi námi tam nahoře proběhlo jakékoli sexuální střetnutí, dává mi jasně najevo, že to ještě neskončilo.