Zkřiknu do těžkého, zvonivého ticha, které následuje po náhlém utichnutí zpěvu sirény: „Simone!“

Vědec zůstává bezvládně ležet na kovovém roštu. Ani se nehne.

Voda v nádrži se zavlní. Otočím hlavu a zjistím, že Surgeova pozornost je upřena na mě. Temné, dravčí soustředění v jeho očích mi sešle po páteři záchvěv pradávné hrůzy.

Zapře se svalnatými pažemi o okraj pozorovací plošiny a vytáhne své moh