Dřív než má racionální mysl dokáže to rozhodnutí zanalyzovat, cítím, jak má ústa začínají mluvit, jazyk mi klouže po slovech a já sama sotva věřím, že je vůbec vypouštím z úst. „Dobrá,“ souhlasím. „Udělej, co musíš.“

Surge se ke mně prudce pohne a zatlačí mě až k nejbližšímu pevnému předmětu – k počítačové konzoli. Jen necelý metr za mnou leží Simon, stále v bezvědomí, ale dýchá, naprosto netušící