Druhého dne ráno zamířím k Surgeově nádrži a hlavu mám stále ještě plnou nočního setkání s Nerissou. Laboratoř kypí životem, vědci přecházejí sem a tam, ale já je sotva vnímám. Veškeré mé myšlenky se upínají k Surgeovi, k otázkám, které mi víří v hlavě, a k neklidu, jenž mi svírá žaludek.

Když dorazím ke Granitu, Surge už tam je a klouže vodou s oním tajuplným půvabem, který mě nepřestává uchvacov