Odtáhnu ruku od Surgeovy, jako bych se popálila. Teplo, které se mnou rozlévalo, vystřídá chladná, plíživá hrůza. V hrdle se mi zadrhne dech a já se marně snažím zpracovat to, co jsem právě viděla – co jsem právě cítila.

„Byl jsi to ty,“ zamumlám spíš pro sebe než pro něj. „Byl jsi tam, když jsem byla dítě. Celou tu dobu jsi o mně věděl...“

Surge mě sleduje těma pronikavýma očima, tvář nehybnou. „