Simona najdu v odpočívárně, otočeného zády ke mně, jak zápolí s kávovarem. Vzduch naplňuje teplá a důvěrně známá vůně čerstvě uvařené kávy, ale nepokoj v mém žaludku to nijak neztiší. Zhluboka se nadechnu a obrním se před rozhovorem, který, jak vím, musíme vést.

„Ahoj, Simone,“ řeknu a snažím se o nenucený tón, když vkročím do místnosti.

Ohlédne se přes rameno a koutkem úst mu cukne letmý úsměv. „