„My dva jsme ještě neskončili.“

Zamrkám na něj. Jak může vůbec pomýšlet na další kolo tak brzy?

Surge mě vytáhne na nohy a otočí ke skleněné stěně. Než stihnu nabrat dech, přitiskne mě k ní. Svou hruď má na mých zádech, rukama sjede po mých pažích a uchopí mě za zápěstí.

Když mi je zvedne nad hlavu a přitiskne ke sklu, polknu zakňourání. Není to strachem – drží mě pevně, ale ne tak, aby mi způsobi