Zpátky v Kendžiho domě se všechno odehrává v horečném spěchu. Surge mě opatrně položí na jídelní stůl; paže se mu námahou třesou, i když vím, že to není únavou. Očima visí na mých a v jeho pohledu je cosi divokého – strach, frustrace, zoufalství. Vidět ho takhle vyvedeného z míry je vzácnost.

„Kendži!“ vyjede Surge tiše a nebezpečně, když sleduje, jak Kendži přispěchá se stříkačkou. „Bude to fungo