Zabořím se do opěradla židle se založenýma rukama a Surgeova slova ve mně vřou. Cizinec. Právě to tím přece myslel, ne? Že po tom všem, čím jsme si prošli, po tom, co jsem nasadila vlastní krk, co jsem si ho vybrala před vším ostatním – pro jeho lid nejsem pořád nic víc než cizinka. Bodne to víc, než bych čekala, a projede mi hrudí jako ledový nůž. Co tady vůbec dělám? Pro co jsem celou tu dobu tr