Vpadnu na toalety, zabouchnu za sebou dveře a ze všech sil potlačuji slzy, které mi kalí zrak. Dýchám trhaně a zprudka, hrudník mám stažený a sevřený, jako by mě někdo drtil zevnitř. Jak mohl? Jak mi to mohl pořád dělat?

Dveře se rozletí a já se prudce otočím. Samozřejmě že je to Surge. Pochopitelně šel za mnou.

„Tady nemáš co dělat!“ vyštěknu, hlas mám ochraptělý a ostrý. Vztek ve mně kypí, sotva