Zírám na ženu před sebou a nepoznávám ji.

Tedy samozřejmě, poznávám ji – je to moje babička. Ale mezi představou, kterou jsem si o ní tolik let opatrovala, a ženou, která tu teď stojí, zeje propast.

Je vysoká jako já, průměrná, ale má v sobě cosi autoritativního; její přítomnost zaplňuje prostor jako přívalová vlna. Nejenže ten prostor zabírá, ona mu vládne. Její šlachovitá, štíhlá a svalnatá post