Večeře na palubě přímo pulzuje zvláštní energií.

Rozhodně je tu cítit vřelost – smích a cinkání talířů –, ale pod tím vším leží i cosi nevysloveného. Jako by všichni u stolu věděli něco, co já ne, a z toho mi trnou zuby.

Stůl je dlouhý a provizorní, sestavený z rozkládacích dílů a přikrytý pestrými, nesourodými ubrusy. Kolem něj sedí to, co vypadá jako většina posádky, i když většina z nich jsou p