V jeskyni panuje až nemožné ticho, jako by sám svět zatajil dech. Obsidiánové stěny se slabě třpytí a světlo pronikající puklinou se láme do ostrých, jiskřivých linií. Vzduch jako by zhoustl, nabil se elektřinou, něčím, co mi začíná bodat do kůže, jakmile Surge udělá krok blíž.

Nedokážu od něj odtrhnout zrak – od ostrých rysů jeho čelisti, bouře v jeho temných očích i od toho, jak z každého coulu