Se Surgem se vracíme zpátky a kolem nás se tiše rozléhá zvuk kapající vody. Vzduch je teď chladnější, méně nabitý elektřinou, ačkoli mé tělo stále pulzuje intenzitou všeho, co se právě stalo.

Při chůzi zavadím rukou o Surgeovu, a přestože nic neříká, prsty mi krátce stiskne, než mě zase pustí. Ticho mezi námi je těžké, ale nikoli nepříjemné. Pohlédnu na něj; na tváři má stále vepsané slabé stopy n