Éter působí zvráceně od chvíle, kdy do něj vstoupím. Obvykle třpytivá, nekonečná pláň je kalná, její odstíny mdlé jako obloha bez slunce. Pohyb v něm je těžký, jako bych se brodila divokou, rozbouřenou vodou. Ten pocit odporu je matoucí a trvá mi déle než obvykle, než se vzpamatuji a soustředím.

Hledám cestu k Surgovi, ale to, co dříve působilo jasně a přirozeně, se nyní zdá vzdálené a slabé. Pani