„Odmítám se smířit s tím, že odsud už nikdy neodejdeme,“ říká Rose hlasem ostrým a neoblomným. „Je to šílenství. Přišly jsme do Mu v dobré víře.“

Smích té tajemné ženy se rozléhá od okna, kde stojí, a její indigové vlasy jí v nepořádku vlají kolem ramen. Je to trpký zvuk, prosycený zoufalstvím a zabarvený znepokojivou ostrostí, jež naznačuje cosi vyšinutého.

Její pohled zůstává při řeči upřený na