Dveře vrzavě povolí a do pokoje vstoupí sloužící s dlouhou ozdobnou truhlicí v náručí.

Nepromluví ani slovo, jen s tichou samozřejmostí položí truhlici na stůl. Mírně se ukloní a pak odejde stejně neslyšně, jako se objevil, přičemž jeho odchod stvrdí jen tiché zaklapnutí dveří.

„Tohle se mi nelíbí,“ zamumlám a civím na truhlici, jako by měla každou chvíli vyskočit a kousnout mě. Už samotné řemesln