Strážný dorazí s úsečným zaklepáním, dveře vrzavě pootevře právě natolik, aby prostrčil hlavu dovnitř. Neřekne ani slovo, jen pokyne, abych šla za ním. Rose na mě vrhne významný pohled – takový, který říká: Buď ve střehu. Přikývnu a zvednu se, přičemž si uhladím hedvábí šatů, ačkoli si při tom pohybu připadám, jako bych se chystala na soutěž krásy, do níž jsem se nikdy nepřihlásila.

Cesta palácem