Kaelen sledoval, jak se karmínová mlha plíží k jeho botám. Mračno se vlnilo s hlubokým, výhružným duněním. Pustou ulici naplnil těžký pach zrezivělého železa a hnijícího masa.

Draven se z nitra oparu chechtal. Mlha zavířila a nabrala podobu mohutné lebky, která na Kaelena shlížela shora. Její prázdné oční důlky jako by hořely pekelným, rudým světlem. „Je to marné! Krvavá mlha pohltí všechno. Maso,