Přízračné odpolední ticho opuštěné průmyslové silnice prořízl ohlušující kovový třesk. Nabodnuté modré auto se divoce roztočilo a ve vzduchu opsalo tři sta šedesát stupňů, zatímco drcená ocel vzpurně kvílela. Kaelen překonal drtivou sílu gravitace a ještě za letu vyrazil zmačkané dveře u řidiče. Dopadl na asfalt pod sebou, přistál pevně na nohou bez jediného zakolísání či zachvění. Zdemolovaný podvozek dopadl na vozovku o tucet metrů dál a zhroutil se do zkroucené hromady dýmajícího kovu, zničené gumy a roztříštěného skla.

Kaelen přiložil nepoškozený telefon k uchu a ignoroval spoušť, která mu za zády padala k zemi. „Nemusíš si dělat starosti. Zavolám ti později.“ Sklonil přístroj, vteřinovým pohybem ukončil spojení se Silasem a klidně jej zasunul do kapsy kabátu.

Od betonových zdí nedaleké opuštěné výrobní haly se odrazil hrdelní, zvířecí řev, který ze střech setřásl prach. Kaelen přelétl ledovým pohledem liduprázdnou ulici. Vnímal prázdné sklady i naprostou nepřítomnost civilistů na tomto izolovaném úseku cesty. *To mé varování hodili za hlavu tak brzy?* blesklo mu hlavou, když k němu vítr donesl těžký, nezaměnitelný zápach. Byla to odporná směs rzi, staré krve a nepřirozeného rozkladu. *Sekta jedu? Hm, docela slušný plán.* Koutek úst se mu zkřivil v temném úšklebku. Z jeho postavy vytryskla těžká, hrozivá aura, která zčeřila vzduch kolem něj.

Ze stínů prázdného výkladu obchodu vyrazila jako vystřelená dělová koule obří, krvavě rudá zmutovaná postava a rozmetala dřevěné rámy na třísky. Kaelen se ani neobtěžoval zaujmout obranný postoj. Pouze stál pevně na místě a udeřil se zničující přesností. Zaznělo ohlušující lupnutí, připomínající zvuk prasklé masivní pneumatiky. Jeho klouby zasáhly cíl. Zduřelá hlava nestvůry explodovala v groteskní spršce tmavých vnitřností a potřísnila popraskanou dlažbu odporným rudým nátěrem.

Než bezhlavá mrtvola vůbec dopadla na zem, roztříštilo se okno třípatrové budovy. Ze střechy se s nataženými spáry snesla druhá kolosální postava. Tvor vrhl na Kaelena široký stín. Ten máchl holou rukou vzduchem v plynulém oblouku připomínajícím úder širokým mečem. Z konečků jeho prstů vytryskl oslepující bílý záblesk čiré kinetické energie. Světelný oblouk padající bestii čistě přeťal vedví. Tvor ze sebe stihl vydat jen bublavý řev, než jeho dva oddělené kusy s mokrým žuchnutím dopadly na ulici a zkrápěly asfalt čerstvou vlnou karmínu.

Asfalt pod Kaelenovými botami se vzdul. Povrchem silnice se rozeběhla pavučina hlubokých puklin, které do vzduchu vymrštily kusy betonových trosek. Přímo z podzemního kanalizačního potrubí vyrazila třetí zrůda, daleko větší a hrozivější než předchozí dvě. Její mohutné, zdeformované tělo obklopovala vířící mračna krvavé páry. Tvor zvrátil hlavu a zařval k nebi. Čirá sonická síla se vlnila ven ve viditelném záchvěvu, který roztříštil špinavé sklo oken okolních skladišť v kaskádu třpytivých střepů. Vykročil na silnici na silných obřích nohách a na každém kroku vtiskoval do země síť kráterů.

„Zemři!“ zařvala bestie a zabodla divoké měděné oči do svého cíle. Vrhla se vpřed, rozevřela tlamu plnou zubatých tesáků a švihla masivní paží podobnou kmenu stromu směrem dolů s úmyslem rozdrtit muže, který jí stál v cestě.

Kaelen ani nehnul brvou, ani neustoupil. Vymrštil vlastní pěst normální velikosti, aby se drtivému úderu postavil čelem. Během zlomku vteřiny se obě pěsti srazily ve vzduchu. Výsledný kinetický náraz rozrazil samotný vzduch a poslal pustou ulicí rázovou vlnu. V další setině vteřiny se tlustá paže nestvůry při kontaktu roztříštila a husté svaly i kosti se proměnily v nespočet zubatých úlomků. Zničující síla se tam však nezastavila; vystřelila přímo vzhůru tvůrčí končetinou. O vteřinu později celé horní tělo bestie explodovalo. K zemi se snesla hustá sprška odpařené krve a na ulici zůstal stát jen pár škubajících se nohou. Kaelen stál vzpřímeně uprostřed padajících krvavých cárů, jeho bojový duch žhnul a jeho přísný pohled pronikal kouřovým oparem.

Dvě stě metrů nad tímto děsivým masakrem se ve smogu tiše vznášel policejní maskovaný dron a jeho rotory tiše bzučely. Jeho bezdrátová kamera s vysokým rozlišením zaznamenávala každou brutální vteřinu krveprolití na průmyslové silnici a šifrovaný záznam přenášela přímo na velitelství Ministerstva bezpečnosti.

Uvnitř policejního ředitelství v Zenitu se v zabezpečené místnosti plné zářícího monitorovacího vybavení shromáždil specializovaný tým zpravodajských důstojníků. S různou mírou znuděnosti sledovali své obrazovky. Atmosféra v místnosti se náhle změnila a zhoustla narůstajícím napětím. Jeden z důstojníků se naklonil blíž k monitoru a oči se mu rozšířily čirou hrůzou z obludného, nelidského divadla, které se před ním odehrávalo. Roztřeseným prstem ukázal na živý přenos.

„Proboha! Co je to za zrůdy?“ vykřikl důstojník a upoutal podrážděnou pozornost zbytku místnosti.

Velitel týmu rázně vykročil k němu, tvář mu zrudla hněvem nad porušením disciplíny. „Zase čučíš na kočku, co krade jídlo, nebo na psí zápasy? Přestaň dělat takový kravál!“

„Tentokrát mi to nesmíte vyčítat! Až to uvidíte, pochopíte!“ hájil se rozhořčeně důstojník a zběsile gestikuloval k přenášenému násilí.

„Všichni sedět na svých místech! Sakra! Už jste všichni zapomněli na předpisy?“ okřikl je velitel hlasitě. Naklonil se přes rameno podřízeného, aby prozkoumal obrazovku, připraven udělit formální důtku. Na displeji se mihl podivný stín, který se pohyboval nemožnou rychlostí a smetl tyčící se bestii. Veliteli v jediném okamžiku vyprchala z tváře veškerá barva a kůže mu nezdravě popelavě zbledla.

„Zapomněli jste na všechno, co jsem vám zrovna nařídil? Okamžitě pošlete tohle video vedení na Ministerstvo bezpečnosti!“ štěkl velitel na své muže a v hlase se mu mísila panika.

Zpátky na krví nasáklé průmyslové ulici masakr pokračoval. Kaelen vyrazil vpřed rychlostí, kterou lidské oko nedokázalo zachytit. Zkrátil vzdálenost k další číhající postavě. Útočník měl masku v barvě krve, která odhalovala pouze pár posměšných, sebevědomých očí. Tyto oči se zlomek vteřiny před nárazem proměnily v čirý děs. Ulicí se rozlehl dutý úder, jak Kaelen zasadil jedinou ránu a rozprášil muže v poletující oblak krvavé mlhy.

Kaňonem opuštěných továren prosvištěl silný vítr, zvířil prach a odvál krvavé zbytky. Za Kaelenovými zády se tiše vynořil další útočník, který mířil na smrtící úder ze slepého úhlu. Kaelen se ani neobtěžoval otočit. Nenuceně švihl pravou nohou vzduchem v drtivém kopu vzad. Těžká pata jeho boty zasáhla cíl s odporným křupnutím.

„Jak je to možné?“ vydechl maskovaný muž a hrudník se mu propadl dovnitř.

Nesmírná kinetická síla odmrštila útočníka dozadu jako polámanou loutku. Tělo proletělo vzduchem a narazilo do cihlové zdi nedaleké budovy, přičemž s hromovým praskotem rozbilo pevné zdivo. Postava se těžce sesunula na dlažbu a vykašlávala hustou tmavou krev, která jí potřísnila roucho. Byl to Draven, jeden z deseti předních starších nechvalně proslulé Sekty jedu. Tiskl si roztříštěná žebra a zíral na Kaelena s čirým, nefalšovaným strachem zářícím v kalných očích.

„Dobrá technika a postřeh! Není divu, žes dokázal zabít mé učedníky!“ zasípal Draven chraplavým hlasem a vyplivl na asfalt další sousto krve. Zhluboka si oddechl, když konečně pochopil, jak dokázal tento osamělý muž pobít jeho vycvičené stoupence s tak děsivou lehkostí.

Sekta jedu byla špičkovou okultní organizací v Centrálním okrsku, která působila ve stínech po celé století. Pyšnila se milionem následovníků a temnou, krvavou historií, kdy během jediné noci zmasakrovala deset tisíc civilistů. Ačkoli se takové zakázané vědomosti před obyčejnými občany tajily, aby se předešlo masové panice, Kaelen už dávno nebyl tím nevědomým univerzitním studentem jako před šesti lety. Znal jejich velkolepou pověst, přesto zůstával klidný. Vymazání jejich stoupenců z povrchu zemského v něm nezanechalo sebemenší výčitky svědomí a neobával se ani následného vyšetřování.

Kaelen pomalu otočil hlavu a pohlédl o několik desítek metrů dál na dýmající vrak modrého auta. Neřídil to vozidlo ani jeden celý den a teď z něj byl jen šrot. Svůj přísný, hrozivý pohled stočil zpět k polámanému staršímu, který seděl v sutinách.

„Zničil jsi mi auto,“ pronesl Kaelen hlasem chladným jako led.

Dravenova tvář se zkřivila do temné masky zmatku a kypícího vzteku. Nechápal, proč této zrůdě v lidské kůži, která stojí uprostřed hromady čerstvých mrtvol, záleží na nějakém levném, bezvýznamném autě. Copak se nebál hrůzných trestů Sekty jedu, při nichž se vysává krev a vytrhávají šlachy? Opravdu si myslel, že zabitím několika pouhých poskoků bitvu vyhrál? Draven, přesvědčený, že jeho předchozí klopýtnutí bylo pouhou neopatrností, se divoce a vztekle ušklíbl.

„Zatraceně! Byla to jen chvilková nepozornost!“ zařval Draven a přinutil se vstát.

Slabá krvavá mlha obklopující tělo staršího náhle prudce vyrazila vpřed. Chladný vánek ženoucí se ulicí karmínový opar rozdmýchal a znásobil. Rychle se rozpínal a rostl v hustou, tyčící se krvavě rudou mlhu, která zastínila budovy a zbarvila oblohu do příšerného odstínu. Byla to Krvavá mlha, jedna ze Tří velkých obraných technik sekty – smrtící zbraň, jejíž zvládnutí vyžadovalo krajní oddanost.

Z nedaleké otevřené stoky vystrčila hlavu malá šedá myš a její čumáček nervózně kmital. Jakmile se karmínová mlha převalila přes beton a jemně ji zahalila, zvíře ze sebe vydalo krátké, trýznivé zapištění a rozpustilo se v nicotu. Nezbylo po ní nic než prázdná kůže ležící na železných mřížích – mrazivé svědectví o smrtící, život požírající moci techniky Krvavé mlhy Sekty jedu.