Když Valerie lék přijímala, měla slzy na krajíčku.

Nebyla sentimentální člověk a po tolika útrapách, které za ta léta prožila, se stala téměř nezlomnou.

Orson se k ní však choval tak laskavě, že to pohnulo jejím srdcem.

Připomínal jí Gideona, který ji bezpodmínečně miloval, a tato myšlenka posílila odhodlání v její duši.

„Mistře, děkuji vám.“ Valerie padla na kolena a uctivě se před Orsonem skloni