Valerii připadalo, jako by skrze ohlušující řev davu slyšela praskot mužových kostí.

„To je náš Goliáš,“ poznamenal uvaděč.

Goliášovi už dávno nešlo jen o vítězství. Zdálo se, jako by se v páchaném násilí přímo vyžíval; bavilo ho zbavit soupeře veškeré síly a pak do něj bez milosti bušit pěstmi a kopat.

V obličeji měl vepsané vzrušení, hraničící se škodolibou radostí. Očividně mu bylo úplně jedno,