Rozhodčí začal odpočítávat.

„Tři, dva, jedna!“

Dav propukl v ještě divočejší řev a z hlediště se valil křik, který otřásal celou budovou.

Valerie mezitím stála vedle ležícího obra, s naprostým klidem v tváři, jako by to, co právě předvedla, byla naprostá samozřejmost. Byla strůjcem všeho toho šílenství, přesto její chladný výraz neodrážel vůbec nic.

Goliáš už nevstal.

Deset minut uteklo jako mrknu