**VINCENZO**

Práskl jsem těžkými pancéřovanými dveřmi auta. Ten brutální zvuk v jediném zlomku vteřiny uťal její zběsilé prosby. Chladnou, tichou noční tmou se rozlehlo ostré kovové cvaknutí automatických zámků. Na vteřinu jsem zůstal stát na štěrkové příjezdové cestě a přes zatmavená neprůstřelná skla civěl na její matné obrysy uvnitř té luxusní klece.

Ona za něj skutečně prosila.

Kurevsky neuvěř