**VINCENZO**

Zabořil jsem se hlouběji do plyšového koženého křesla Silvia Maroniho a udělal si pohodlí. V podstatě už mi to tu stejně patřilo. Jeho ubohé impérium se kolem něj drolilo na prach. Jeho domnělá moc mu s každou vteřinou protékala mezi vrásčitými prsty. Zbývalo jen, aby spolkl svou pýchu a uznal porážku. Drahá kůže pode mnou zavrzala, když jsem vyložil boty na jeho leštěný mahagonový st