**CAMILLA**

„Lhářko.“

Udělal ke mně další krok.

Zůstala jsem zticha a odmítala odpovědět, ale cítila jsem, jak se Vincenzova přítomnost kolem mě stahuje. Vzduch zhoustl napětím. Čelist mu ztuhla a oči se mu soustředěně zúžily.

„Nenuť mě to opakovat,“ zavrčel skrz zaťaté zuby. „Poznám, když lžeš, zlato. Tak nám oběma ušetři námahu a řekni mi pravdu.“

Nedokázala jsem odpovědět. V krku jsem měla such