**CAMILLA**

Žaludek se mi obrátí naruby.

„Co to děláš?“ zašeptám v obavě mluvit příliš nahlas, ze strachu, že jediný špatný nádech stiskne spoušť.

Vincenzo mě sleduje s trpělivostí dravce, ruka se mu ani nehne, když zvedá zbraň, kterou už drží. Kov se matně leskne v tlumeném světle, v mrazivém kontrastu k teplu jeho kůže.

Tiché cvaknutí prolomí tíživé ticho, jak natáhne závěr a se zkušenou lehkost