**CAMILLA**

„Řekni to,“ dožadoval se Vincenzo hlasem hrubým, protknutým netrpělivostí, ze které mi přejel mráz po těle.

Zpražila jsem ho pohledem, dech se mi dral z plic v krátkých, vzdorovitých vlnách.

„Nikdy,“ zasyčela jsem.

Jeho úšklebek nezakolísal, ale v očích mu potemnělo a přes tvář mu přelétl krutý stín. Bez varování sevřel prsty kolem mého krku pevněji – ne tolik, aby mi skutečně ublížil,