**VINCENZO**

Na kloubech mi ulpívala krev, teplá a hustá – Silasova krev –, ale ani to nestačilo. Vztek ve mně dál plál, stahoval se mi v hrudi do stále těsnějšího uzlu a odmítal utichnout.

Místnost ztichla.

Až příliš.

Otočil jsem se – a stála tam ona.

Camilla.

Přivázaná k židli.

Sotva se držela vzpřímeně, ramena měla ztuhlá, záda narovnaná, jako by mě vyzývala, ať uhnu pohledem jako první.

Ale já