**VINCENZO**

„Jak doprdele…“ zavrčel jsem skrz zaťaté zuby tichým, vražedným hlasem.

Bestie ve mně vystřelila na povrch — vřící, brutální a naprosto utržená ze řetězu.

Očima jsem stále visel na podlitině hyzdící její lícní kost. Byla to násilná skvrna na bledém porcelánu, fialová a rozedraná, jako by někdo vzal kladivo na cosi křehkého.

„Kdo ji udeřil?“ zeptal jsem se.

Klidně.

Až příliš klidně.

By