CAMILLA
Kráčela jsem za Rafem v tichosti; naše kroky se tlumeně odrážely v prázdném klidu domu.
Vystoupali jsme po schodech zpátky do hlavního patra, kde všechno působilo… až příliš tiše.
Žádné tlumené hlasy v dálce, žádné kroky – jen ticho, těžké a tíživé, které mě obepínalo jako další pár řetězů.
„Kolik je hodin?“ zeptala jsem se sotva slyšitelně; slova se mi ze suchého hrdla drala s námahou.
Ra