**VINCENZO**

Uzel na mé kravatě byl o půl milimetru nakřivo.

Nehybně jsem na něj zíral do zrcadla, čelist zaťatou.

Obyčejní lidé by si toho možná nevšimli.

Jenže já nebyl obyčejný.

Zatáhl jsem za hedvábí, uvolnil ho a začal znovu; prsty přesné, pohyby klidné – ovládané.

Všechno na dnešním dni muselo být dokonalé.

Žádný prostor pro chyby.

Žádné druhé šance.

Ne u ní.

Bílé manžety mé košile se leskly