**CAMILLA**

„Nevěřím ti,“

hlesla jsem, ale hlas se mi zlomil, ta lež mi v hrdle křehce uvízla.

Vincenzo konečně vstal, jeho pohyby byly plynulé, nespěšné. Jako u muže, který tenhle tanec tančil už tolikrát, že ho nic nevyvedlo z míry.

„Ale mně je jedno, jestli mi věříš,“ řekl hlasem jako mráz.

„Moji lidé už tam jsou. Zbraně nabité. Prsty lehké na spoušti. A nezastavují se, aby kladli otázky – ne k