**CAMILLA**

V místnosti panovalo takové ticho, že jsem slyšela i sotva patrné tikání starožitných hodin na protější stěně.

Zrak mi znovu sklouzl ke smlouvě. Zíralo na mě mé vlastní jméno – prázdné, netknuté, stále ještě patřící jen mně.

Jeho jméno už tam stálo, načmárané tmavým, plynulým inkoustem. Vincenzo Cassano.

Sebevědomé.

Netečné.

Jako by od samého začátku věděl, že se podvolím.

Zaváhala jse