**CAMILLA**

„Dej mi ruku.“

Zamrkala jsem, ten požadavek mě zaskočil.

„Prosím?“

Jeho pohled nezakolísal – klidný, nečitelný, ale s nádechem čehosi nebezpečného.

„Ruku,“ zopakoval, tentokrát pomaleji, a v každém slově tiše rezonoval rozkaz.

Zamračila jsem se. „K čemu?“

Neodpověděl.

Ani nemrkl.

Jen tam stál a pozoroval mě, jako by čekal, až sklopím uši a podvolím se jako všichni ostatní.

Jenže já se