**VINCENZO**

Sledoval jsem ji se založenýma rukama – tvrdohlavou jako vždycky, odmítající vkročit zpátky do ložnice.

Místo toho její pohled zabloudil k panoramatu města – vzdálená světla plápolala jako drobné, hasnoucí hvězdy pohlcené nocí.

Tu a tam jí zrak sklouzl k náramku pevně sevřenému kolem zápěstí, jako by se ho snažila uvolnit pouhou silou vůle.

Na okamžik se naše oči střetly. Pokusila se