**CAMILLA**

Světlo.

Zavřenými víčky mi prosakovalo jemné, zlatavé světlo a vleklo mě zpět z neklidné prázdnoty, v níž jsem dosud bloudila.

Tělo jsem měla těžké, jako z kamene, a žádný z mých údů se nechtěl pohnout.

Smysly mi dráždil ostrý, nemocniční pach dezinfekce a nutil mě procitnout – pod ním se však vznášela jiná vůně, temná a drahá, jež visela ve vzduchu a téměř dusila.

V dezorientované