**VINCENZO**

„Není mou slabostí. A nikdy nebude.“

Stefano pomalu potáhl z doutníku, žhavý konec zaplápolal jako drobné slunce, než vypustil do vzduchu oblak dýmu.

„Hleď, aby to tak zůstalo, Vincenzo. Jinak všechno, co jsme vybudovali… přijde vniveč.“

Než jsem stihl odpovědět, vynořil se ze stínů komorník, tichý jako dým, nesoucí stříbrný podnos se dvěma křišťálovými sklenkami plnými temně jantarov