**CAMILLA**

Rukou jsem přejela po straně postele, kde ležel Vincenzo.

Prostěradla byla na dotek chladná, ale nedokázala zahnat přízraky včerejší noci – ozvěnu střelby, kovovou pachuť strachu a Vincenza.

Bože… on mě opravdu držel celou noc?

Ne. To nemůže být pravda. Určitě jen usnul a prostě… zůstal tam náhodou. Možná kolem mě jen nevědomky obtočil paži. Možná to byl pouhý instinkt, nic víc – tělo