**VINCENZO**

Práskl jsem za sebou dveřmi ložnice víc, než bylo nutné. Rána se rozlehla prázdnou chodbou jako výstřel z pistole.

Zatraceně. Znovu jsem si prohrábl vlasy a sevřel prsty tak pevně, až mě pálila kůže na hlavě. Rychle jsem kráčel dál – až příliš rychle – a boty mi ostře, vztekle dupaly o mramorovou podlahu.

Cokoli, jen abych byl co nejdál od toho pokoje. Od ní.

Nechtěla mi to jméno říct