**VINCENZO**

V tu chvíli začal škemrat – z úst se mu sypala tichá, zlomená slova jako krev z čerstvé rány.

„Šéfe… Vincenzo, no tak,“ zachraptěl a hlas mu přeskakoval, jak se jeho nabubřelost definitivně zhroutila.

„Známe se celá léta. Byl jsem u toho, když jsi sebral doky Irům. Kryl jsem ti záda v tom průseru s Albáncema – pamatuješ? Schytal jsem za tebe nůž při tom požáru ve skladu.“

Oči už měl s