**VINCENZO**

Voda je vařící – přesně tak, jak to mám rád – a buší mi do ramen a krku, dokud mě kůže nepálí a nebrní.

Opřu se jednou dlaní o chladné dlaždičky, skloním hlavu a nechávám proud, aby mě trestal v naději, že mi z hlavy vypláchne myšlenky.

Pára stoupá, hustá a dusivá, zamlžuje sklo a mění koupelnu v neprostupnou mlhu.

Mělo by mi to pročistit hlavu.

Nepročišťuje.

Vidím jenom ji.

Camillu.