**VINCENZO**

Prudce se ke mně otočila čelem a v očích jí planul tak surový hněv, že mě to zaskočilo – jako zraněné zvíře, které konečně vycenilo zuby.

„Na tohle nemáš právo se mě ptát,“ vyštěkla a hlas se jí třásl, ale byl ostrý jako břitva. „Nemáš právo tady stát, tvářit se, že tě to snad zajímá, a vyptávat se na můj osobní život.“

Jed v jejích slovech zasáhl citelněji, než jsem čekal.

Ne ten sam